Záškoláctvím chápeme neomluvenou nepřítomnost žáka ve vyučování, zpravidla opakovanou. Cílem záškoláka je úmyslně se vyhnout pobytu ve škole. Často tak řeší školní neúspěch, který se pak díky absencím prohlubuje. Včasné identifikování důvodů zameškávání, tedy odhalení zpočátku experimentů se záškoláctvím, napomáhá účinně se vyhnout dlouhodobým následkům. Vlivů na rozhodnutí „jít za školu“ může být ale několik, od nedostatečně bezpečného klimatu ve třídě, přes experimenty s návykovými látkami, až po špatnou sociální situaci rodiny.
Záškoláctví pravé vs. skryté
Při řešení záškoláctví je třeba rozlišovat podle toho, je-li realizováno s vědomím a někdy i pod vlivem rozhodnutí zákonných zástupců (záškoláctví skryté) či bez jejich spoluúčasti. Jde o situace, kdy rodič netuší, že dítě absentuje (záškoláctví pravé). Třídní učitelé se zpravidla zabývají důvody podezřelých absencí žáků a situaci monitorují. V případech, kdy „skrytému záškolákovi“ doma omluvenky cíleně píší, nemá zpočátku pedagog šanci zpozorovat potenciální problém a včas intervenovat.
Typy záškoláctví
Při rozkrývání tohoto rizikového chování lze rozpoznat dvě různé strategie. Někteří žáci vyrazí do školy (nebo už tam dokonce nějakou hodinu strávili) a náhle, impulzivně se rozhodnou pro zameškání. Nepřítomnost ve vyučování je tedy bezprostřední reakcí na okamžitý podnět. Jde o záškoláctví impulzivní. Případy, kdy jde o promyšlený záměr vyhnout se školnímu prostředí či písemce, se nazývají záškoláctví plánované.
Bližší informace k tématu
Pro vhled do problematiky doporučujeme portál „Šance dětem“. Přečtete si praktický návod, jak předcházet, smysluplně řešit a vyhnout se dlouhodobým následkům záškoláctví. Více zde.
Možnosti smysluplného řešení typu záškoláctví souvisejícího se sociálním znevýhodněním dítěte ve vzdělávání se zabývá publikace SYSTÉMOVÁ SPOJENÍ, kterou vydal Člověk v tísni, o. p. s. Najdete ji zde.